Carota - pravý základ života

Alena je sestra Leny. Lena je sestra Aleny. Alena a Lena jsou sestry. Jednoho dne se jim jejich mužové nevrátí z války domů... Co teď? Jak se uživit? Jak zvládnout ženské potřeby? Jak správně truchlit? A pro koho vlastně...? Víme jen jedno: Mrkev se musí strouhat pořádně!  /Inscenováno v rámci festivalu Sítko 2013 (Festival ADaV DIFA JAMU)/

Festival Sítko, Hráli: Adéla Marešová a Veronika Löflerová, Režie: Monika Okurková

CAROTA - PRAVÝ ZÁKLAD ŽIVOTA

Monika Okurková

Postavy:

Alena, sestra Leny

Lena, sestra Aleny

Mužský hlas 1

Mužský hlas 2

1. SCÉNA: U žen doma

Dvě ženy sedí u stolu. Jedna strouhá mrkev, druhá bere kousky nastrouhané mrkve a dává je do zavařovačky.

ALENA: Leno? Kdy se nám vrátí ti naši mužové?

LENA: Vrátí se Aleno, vrátí….

ALENA: Ale kdy se ptám!

LENA: No kdy asi…. Vrátí se…

Beze slov si prohodí své činnosti.

ALENA: Jak dlouho už jsou pryč?

LENA: Počkej….

Alena se podívá se na kalendář pověšený na zdi.

LENA: Už je to celý třetí kalendář, co jsou pryč….

Prohodí si činnosti.

ALENA: Ale vrátí se, že jo?

LENA: Milá sestřičko, co je to za dotaz? Proč by se nevrátili?!

Opět si beze slov prohodí své činnosti.

ALENA: Ale už je to dlouho…

LENA: Už to jsou tři kalendáře… (Pauza, prohození činností)

ALENA:  Válka je zbytečnost!

LENA: Jojo...

ALENA: Je to zbytečnost… Jak já nemám ráda zbytečné věci.

Prohodí si činnosti.

ALENA: Došlo psaní?

LENA: Nedošlo psaní.

ALENA: To je škoda.

LENA: Je to škoda.

Chystají se prohodit si činnosti, ale v tom někdo zaklepe na dveře. Lena jde k nim, Alena nechá činnosti a vstane. Chvíli se nic neděje, pak se Lena vrátí ke stolu, sedne si a velmi násilně strouhá.

ALENA: Co se děje, kdo to byl? Mluv! Cokoliv mluv!

Lena chvíli mlčí a pak jen smutně konstatuje.

LENA: Začneme další kalendář…

Strouhá, Alena jakoby "smutně kouká", trochu nechápavě, sedne si.

LENA: A škrtneme v nich jména Jan a Josef…

Hudba, tma.

Přestavba: vyklizení scény, do prostřed scény rakev

2. SCÉNA: Prodejna rakví

Na scéně je jedna jediná rakev uprostřed.

Lena i Alena si vybírají rakev.

L: Tak pojď a necourej se…

A: Dyť už jdu.

Rozhlídnou se.

L: Téda, to je výběr. Těch rakví nádherných.

Alena se divá do země.

A: Moc, pěkný jsou.

Lena vezme za ruku Alenu a táhne ji k rakvi.

L: No tahle by byla přesná! No, že by byla přesná?!

A: Ano, ta by byla přesná.

Lena se podívá na Alenu.

L: Milá zlatá Alenko, mně se taky stýská… Mně je taky smutno. Ale teď musíme splnit povinnost pozůstalých… Tak mi řekni, jestli se ti ta rakev líbí!

Alena se podívá na rakev.

A: Ano, ta je…. Hezká…

Lena se podívá na cenovku.

L: Pane bože, no to je strašná cena…Na to nemáme…

A: Na to nemáme, to ne….

Lena odklopí rakev a sedne si do jedné části.

L: No tak dělej! Nasedni…

Alena si sedne do druhé části rakve.

A: A co chceš jako dělat?

L: Vem si pádla, odplouváme!

Obě začnou pádlovat v rakvích, začnou postupně zrychlovat, ohlížet se za sebe.

Hudb, tma.

Přestavba: Opět nábytek domácnosti, rakev stále na scéně.

3. SCÉNA: Doma

Stůl, složená rakev.

Alena strouhá a zavařuje. Lena leští rakev.

L: Téda, bylo jen tak tak…

A: Neměli jsme to dělat…

L: Ále jak neměli???? Ta rakev byla drahá a kde bysme na ni vzali peníze? Když muže nemáme…

A: Když muže nemáme…

Pauza, Alena stále strouhá.

L: Pojď mi raději pomoct… No pojď, dělej…

Alena jde a také leští.

L: Janovi to bude strašně moc slušet v té rakvi, až mi ho přivezou…

A: Ale…?

L: Já vím…. Asi si ještě týden, dva počkáme než mi ho dovezou, ale dovezou…Musí přece…

A: Ale co Josef?

Chvíli ticho.

L: Ježiši…ajo…dyť my máme každá jednoho muže… Já jsem na toho tvýho dočista zapoměla.

Alena začne pomalu natahovat k pláči…

L: Ty se taky nepřipomeneš…

A: Ale já sem myslela, že to víš….

L: Ále vím….to víš, že to vím.,.. Musíme vymyslet něco jiného… (Pauza) No, tak běž znova do obchodu a ukradni si další….

A: Dyť mě pozná sotva tam vlezu.

L: To je pravda… Ale co teď jako mám dělat?

A: No a co mám jako teď dělat já?

Vstanou a krouží kolem rakve.

L: Ty si máš hlavně najít jinou rakev!

A: A proč já, proč JÁ?!

L: Protože na pohřeb MÝHO muže stejně dojde víc lidí!

A: To odvolej!

L: Neodvolám!

Alena se vrhne po Leně. Chvíli se perou. Nakonec Alena svrhne Lenu do rakve a zavře ji víkem.

L: Pusť mě….

Lena tluče do rakve.

A: To ti patří! Nikdo nebude říkat, že na pohřeb MÝHO muže příjde míň lidí než na pohřeb kohokoli jinýho!

L: (řve z rakve) Pusť mě!!!! Aleno.

Alena chvíli jakoby v rozpacích (není to pro ni obvyklé chování, ale je naštvaná a Lenu tam nechá).

A: Dobrou noc!

Alena odejde, pološero.

4. SÉNA: Noc, doma

Lena v rakvi, mírné světlo.

Rakev se na scéně chvíli hýbe. Lena se z ní snaží  nějak dostat. Nakonec odklopí vrchní víko.

Lena přemýšlí co udělat, aby vrátila Aleně, že ji zavřela do rakve… Chvíli se rozhlíží a pak jde ke kalendáři. Napíše na něj čitelně rtěnkou: "Alenko, lásko, já se Ti vrátím.".

L: Tak teď už nepotřebuješ rakev. Ha!

Začne svítat..Lena si rychle lehne do rakve a přikryje se víkem.

5. SCÉNA: Doma

Světlo, Alena vejde.

Alena chvíli uklízí na stole, potom jde srovnat kalendář a uvidí tam nápis.

A: Leno, Leno…

Alena utíká k rakvi a odklopí ji. Lena dělá, že se právě probudila.

L: Co se děje, takhle z rána?!

A: Byl tady…byl tady…

L: Kdo?

A: Josef přece… Dívej!

Alena vleče Lenu ke kalendáři.

L: Je to možné? Tak on ti ještě žije?? No to je dobře…To nepotřebuješ tu rakev…

A: A neudělalas to ty , že ne?

L: Já? Když sem byla v rakvi?

A: Leno, určitě si to nebyla ty?

L: Tak si zkus do ní vlézt a sama uvidíš, že není možný se dostat ven bez pomoci.

Alena si vleze do rakve a Lena drží vrchní víko jak nejvíc muže.

L: No? Nejde to co?

A: Nejde..tak už mě pusť.

Alena vyleze z rakve.

A:  A kde je teď??? Kde je teď?

L: Určitě dojde každou chvíli….musí toho hodně vyřídit… Máš ho tu do pár hodin…Nebo do pár dní…

Lena si sedne ke stolu…Strouhá mrkev… Alena jde strouhat taky (Lena strouhá s pocitem vítězství, Alena nadšeně, radostně).

A: (zpívá si) On to přežil….On se mi vrátí…Děkuju Bože…pač on se mi vrátí….

L: On se ti vrátí.

A: On se mi vrátí!

L: (velmi jízlivě) Jojo, určitě se ti vrátí.

Alena přestane strouhat, Lena následně taky. Pauza, pohled na sebe. Alena začne, Lena taky. Strouhají. Alena přestane.

A: A  až se mi vrátí, bude všechno jako dřív!

L: Jojo, milá sestřičko, jako dřív….

Lena strouhá pomalu se mstitelským  pohledem na Alenu, Alena strouhá nadšeně s pohledem na mrkev…

Hudba, tma.

Na scénu zavařovačky.

6. SCÉNA: Doma

Lena rovná zavařovačky do beden. Alena vybírá šaty na přivítání svého muže. Lena rovná a dělá, že si Aleny moc nevšímá. Alena je nadšená. Vybírá mezi dvěmi zcela stejnými šaty.

A: Podívej, Leno… Tyhle nebo tyhle??

Alena ukazuje Leně šaty. Lena si toho nijak zvlášť nevšímá…

L: No tyhle…Jistěže tyhle. Ty druhé se vůbec nehodí!

A: Dobře. Máš pravdu. (začne se oblékat)

L: No, když se na to tak dívám… Ty druhé spíš. Tyhle jsou přece jen trochu moc…

Lena rovná, rachotí se sklenicemi. Alena se hned převlékne. Lena přestane strouhat.

L: No jo! Ale po těch letech ve válce… Nebude mít Josef hlad?

A: Aha.. no… bych měla něco uvařit.

Alena přinese mrkev , prkýnko a nůž a začne krájet.

A: Udělám mu mrkvový perkelt!

L: (zaraženě) Co to je?

A: Mrkev osmahnutá s cibulkou.

Alena dále krájí.

L: My máme cibulku?

A: Aha….tak bez cibulky.

Alena krájí, velmi intenzivně nožem mlátí do prkýnka. Lena stále strouhá.

L: A uklidit bys měla!

A: Měla no…to měla…

Alena začne uklízet. Hodí právě nakrájenou mrkev do koše.

L: A tamhle bys měla uklidit taky.

Ukáže na odpadkový koš, Alena ho bez váhání přemístí jinam. Na "uklizené" místo se postavý s pocitem, že je hotovo.

L: No a tamhle taky.

Lena opět ukáže na odpadkový koš, Alena ho zase přemístí jinam. Lítá s nadšením a radostí.

Lena pak už jen ukazuje směrem na koš, Alena ještě několikrát koš přemístí. Poté se Lena zvedne, dojde ke koši a ukáže do něj.

L: Tam by mělo být taky uklizeno.

Alena vysype koš na zem. Obě koukají na vysypanou mrkev… Alena se na Lenu podívá, jakoby jí něco došlo…

A: Příjde?

L: Příjde?

A: Já se ptám… Příjde?

L: No tak ASI příjde.

A: Asi? Ten vzkaz... Leno, slíbila si mi, že jsi ho nepsala ty!

L: (Posměšně) No..tak sem si asi vzpoměla, že sem to asi psalá já no! Aspoň si měla šťastnou chvilku!

Alena se vrhá na Lenu. Během rvačky:

A: Jak si mohla? Tohle není sranda!

L: Ježiši, tak promiň, naštvala si mě!

A: To ti stejně nedává právo, ty… --- (vykoktá ze sebe) couro!

Pauza, Alena se drží za ústa pohoršení tím, co sama řekla, Lena v šoku.

L: Jak si mi to řekla?

A: Co?

Alena dělá, jakoby o ničem nevěděla

L: Ty si mi řekla couro?

A: Já?

L: Tak já ti něco řeknu: Ty seš COURA!

Alena otevře ústa údivem…

A: Vem to zpátky!

L: Až to vezmeš zpátky ty!

A: Ty….

Opět rvačka…ta skončí tím, že Alena strčí hlavu Leny do hromádky nastrouhané mrkve….ticho a šok obou.

A: Já sem nech...

L: (skočí Aleně do řeči) Nešahej na mě!

A: Leno, promiň….

L: Já nemůžu dýchat…. (v šoku)

A: Ne, v klidu, vydechni nosem, tím tu mrkev dostaneš ven….

L: Ven?

A: No….

L: Nebo dovnitř…..

A: Dovnitř?

L: Jo, dovnitř…

Lena nabere hrst mrkve a vrazí ji Aleně do obličeje.

Stojí, tragicky, nehýbajíce se na sebe dívají…. Hudba, tma.

7. SCÉNA: Doma

Lena šlape v lavoru mrkev, Alena sedí u stolu a dává nastrouhanou mrkev do zavařovaček.

A: Nebuď už na mě naštvaná…

L: (odsekne) Plň!

A: Plním, plním….celé dny jen plním….

L: Zítra začneme prodávat…

A: Prodávat? Zítra? Ale dyť nejsme připravené….

L: Stačí vymyslet reklamu a bude to…

A: Reklamu?

L: Jo, reklamu. Jestli si máme vydělat na tu TVOJI rakev pro toho TVÝHO muže, tak potřebujeme reklamu….

A: Třeba jako co?

L: Třeba jako: Chcete li býti bez brýlí, mrkev vám oko posílí…. (zapózuje v lavoru)

A: No no, nebo třeba (Stoupne si, nadšená…) Třeba takhle: Vaše zdravé očnice, zajistí mrkev z naší pěstitelské stanice!

L: Dobrý dobrý, a co třeba…. (nabere si mrkev z lavoru a maže ji po sobě…. až nechutně, sexuálně…. hlubokým hlasem)  Každá malá holčička, ví na co je dobrá mrkvička.

A: Jo jo, nebo třeba: Mrkeeeev, nebuď nikdy mrteeeeev!Nebo ještě líp: Carota - pravý základ života! (směje se sama svému nápadu...)

Lena se pořád maže mrkví…Alena na ni kouká, po chvíli se přidá….obě se mažou mrkví a vykřikují...

L: Budeme bohaté! Nechutně bohaté.

A: Jo. Tak bohaté, že budeme šťastné.

L: A koupíme si nové muže.

Alena se zarazí, podívá se na Lenu. Obě se na sebe dívají.

A:  A koupíme si nové muže!

Smích, radost, mazaní mrkve po sobě. Hudba, tma.

8. scéna: Doma

Scéna výrazně vylepšená - REKLAMY!!!!!, zlaté stužky, Lena s Alenou v lepších šatech – bohaté.

L: Paráda, jak nám ta mrkev vydělává… (přepočítává peníze)

A: Ano, úspěch je velmi chutná záležitost….. (pije „koktejl“ z mrkve/mixér????)

Pauza

A: Ale….

L: Ale?

A: Ne všechno si za peníze koupíš….

L: Bla bla! Co ti pořád chybí Aleno?

A: Chlap mi chybí! Sama si říkala, že si nějakého koupíme, když budeme mít peníze...

L: Tak ná. (dává ji peníze) Běž do města a na hodinu, na dvě si tam zaplať nějakého kamaráda...

A: Kamaráda? Jakože bych (stydí se to vyslovit, uhyhňává se) s ním to, jo?

L: No jistě, jak myslíš, že to dělají ženský, když jejich mužové umřeli ve válce. Nejsme samy, kdo má tenhle problém...

A: A neříká se tomu nevěra?

L: Jaká nevěra? Abys mohla být někomu nevěrná, tak musí být při nejmenším živej...

A: Ale já nevím...

L: Dívej, chceš to nebo ne?

A: Jo..ale...

L: Tak žádný ale... Půjdu tam s tebou, jo?

Alena se chvíli rozmýšlí.

A: Tak dobře....

Hudba, tma

Přestavba: Bordel: nábytek pryč, na paravány jen nápisy typu: "Bordýlek pro ty, co rády uklizeno", atd...

9. SCÉNA: Bordel

Na scéně 2 židle uprostřed scény.

Hlasy z reproduktoru:

Hlas 1: Dobrý den, dámy, dříve něž vás pozveme do speciálních pokojů, dovolte nám, abychom se vám představili a položili vám pár otázek, abychom vaše přání splnili co nejlépe.

Hlas 2: Dobrý den i ode mě. Mé jméno je Džouzef a můj kolega se jmenuje Hanz.

A a L: Dobrý den.

H1: Už jste někdy využívali služeb podobného typu?

A: Ne, ještě nikdy...

H2: A co vás sem přivádí?

A: Umřeli nám mužové ve válce....

H1: Vdovy?

L: Ne,to ne! Jsme obě bezdětné!

A: Jsme sestry....Tak máme aspoň jedna druhou.

H2: Sestry? Aha, zajímavé....(mírně nervózní v hlase) A jak dlouho už jsou vaši mužové ve válce?

A: To už jsou tři kalendáře...

H1: Tři kaldendáře....Jak se jmenujete dámy?

A: Já jsem Alena a tohle je Lena....

H2: Jane? Totiž Hanzi?

H1: Vím Džouzefe....

A: Děje se něco?

H1: Co se děje? Co se tak asi děje...? Jste coury. To se děje.

A: Prosím? Kdo je u vás coura?

H1: Vy dvě! Není to ani měsíc, co vám přišlo psaní, že jsme mrtvý... A vy místo truchlení za zábavou....

A: Josefe? Josefe, Jane? To jste vy?

H1: Bystrá, jako vždy!

Lena se tolik nezúčastňuje.

A: To snad ne? Vy nám řeknete, že jste mrtvý a jdete se....to.... couřit!?

H1: To nění tvoje věc!

A: Jak není mojě věc, jste naši mužové.

H2: Už ne... Pracujeme tady...

A: Leno, řekni něco!

L: Pojď domů..

A: Leno...!?

L: Pojď domu ti řikam!

H2: No tak Aleno, poslechni sestru... Tak jako vždy!

Smích obou mužů.

A: Co? (rozpaky) Tsss, my vás nepotřebujeme...Vy vy coury! Há! Taky je to! Vy ste coury!

H2: Podívejte se na sebe, copak někoho muže bavit s váma žít?

L: Vy coury ubohý! Pojď!

Bere Alenu za ruku a odvádí ji pryč.

Hudba, tma.

Přestavba na domov, nápisy pryč, nábytek na scénu.

10. SCÉNA: Doma

Alena strouhá velmi otráveně a smutně mrkev..

L: Nebuď taková Aleno!

A: Jaká taková? Jaká takova??! Vždyť nám naši mužové řekli, že jsou mrtvý a šli se couřit někam do bordelu! Tobě to nepřipadá ani trochu na hlavu?

L: Ne...

A: Vždyť oni....(pauza, šok) Cože? Řekla si NE!?

L: Ne. Věděla jsem to...

A: Cože? Tys to věděla? Tys to věděla a nic si mi neřekla?

L: Před několika týdny jsem potkala sestřenici Helu.... Řekla mi to... Oni si mysleli, že to bude místo,. kde je nikdy nenajdeme, kam nikdy nepůjdeme, ikdyž je to v jednom městě... Chtěla jsem, aby sis myslela že jsou mrtvý. Protože s tím se vyrovnáš líp... Já když jsem si myslela, že jsou mrtvý, tak to tolik nebolelo jako teď, když je nenávidím! Chtěla jsem ti to zapřít. Ale pak sem věděla, že jestli máš jít dál musíš je taky začít nenávidět... Nenávidět a vědět, že nám dvěma je nejlíp  spolu!!!! (pauza)  A bude nám ještě líp... Počkej....

Lena donese bednu zelí, Alena sedí vstřebávajích všechny informace.

A: Co to je?

L: Zelí! Novinka na trhu! S tím si vyděláme majlant!

A: Zelí? Ale na tohle nemáme struhdla...

L: To nevadí! To se dělá jinak!

Lena jde pro dvě kladiva.

L: Dívej!

Vezme hlávku zelí a bouchne do ní kladivem.

A: Wow!

L: Zkus to taky, je to boží!

Udělá totéž.

L: Vidíš? Pujde to!

Alena rozmlátí další hlávku.

Obě sestry mlátí do všech hlávek zelí, kterí jsou v bedně. Radostně s tušením lepšího zítřku.

Boďák na ně, hudba, tma.

KONEC